Chodili jste v mládí do tanečních? Já ano. A musím říct, že jsem se ze začátku opravdu hodně styděla. Nevěděla jsem, co mám dělat, když mě nějaký muž vyzve k tanci. Bylo mi asi třináct let. A vůbec jsem neměla žádného partnera. A abych se přiznala, tak jsem ani taky do žádného tanečního nechtěla chodit. Byla jsem hodně stydlivá taky jsem měla asi patnáct kilo navíc, takže jsem se styděla taky za svůj vzhled. Protože když jsem zjistila, že na to taneční jdou samé krásné a štíhlé dívky, tak jsem se úplně styděla a opravdu jsem tam nechtěla jít. Nicméně ale babička mi jednou dala takové krásné společenské saténové rukavičky.
Prý jsou asi osmdesát staré. Prý je na tanečních měla její maminka a taky ona, nyní je budu mít já. Copak jsem mohla takhle babičku zradit? Nemohla. Tak jsem zatnula zuby, zkoušela jsem s perfektně upravit a šla jsem. I když jsem neměla žádného partnera na tancování. Mě to ale nevadilo, protože v té společnosti je vždycky někdo navíc. Bylo mi z toho smutno. Já jsem vždycky někde navíc. Nikdo mě neměl nikdy moc rád.
Takže jsem ani nevyhledávala žádnou společnost. Raději jsem byla doma a četla jsem si své oblíbené knihy nebo sledovala oblíbené seriály. Nikdy jsem nebyla velmi společenský člověk, protože jsem se neuměla ve společnosti chovat. Nakonec ale celé taneční dopadlo skvěle. Našla jsem si tam dokonce dvě kamarádky, a tak jednoho kluka, se kterým jsem si velmi dobře rozuměla. Ale pouze na kamarádské úrovni. Nicméně ale díky tomu tanečnímu už jsem se trochu zlepšila, už je tolik nestydím, jako dříve. Baví mě chodit do společnosti, taky někdy zajdu s přáteli do baru a podobně. Navíc mám takové zaměstnání, které vyžaduje, abych byla velmi společenská. A víte co? Společenský život mě začal hodně bavit. Už nejsem sama, ale ráda trávím čas s úžasnými lidmi.
