Naše společnost mi (ne)vyhovuje

Naše společnost mi (ne)vyhovuje

30. 8. 2022|Posted in: Společnost

Jednoho docela dávného dne došlo k tomu, k čemu došlo. Prostě jsem se toho dne v těchto končinách narodil. A tím jsem se stal mimo jiné i součástí zde žijící společnosti, lidí, kteří se mnou tato místa obývali a dodnes obývají. A nezbylo mi nic jiného, než tuto skutečnost akceptovat. Protože jsem logicky nemohl zůstat sám a ti ostatní neměli touhu ani potřebu tato místa kvůli mé přítomnosti opustit.

A tak jsem se musel naučit mezi těmi ostatními žít a fungovat. Musel jsem pochopit, jak to v této společnosti chodí, a musel jsem tu akceptovat určitá pravidla, bez nichž bych tu neobstál, bez nichž bych nebyl ostatními žádoucně přijímán.

lidé a svět

Je pochopitelné, že to nebylo vždycky zrovna jednoduché. Protože ne vše, na čem se tu ti přede mnou shodli, bylo takové, abych z toho měl zrovna mnoho důvodů k radosti, a leccos mi mohlo být i vysloveně proti srsti. Ale co se s tím dalo dělat? Nic.

A tak jsem se prostě zapojil do toho, čemu se říká společnost. Stal jsem se jedním z nás, stejně jako se někým podobným stali i všichni okolo. A společnost mne nějakým způsobem přijala a začlenila mne do svých řad. A na takovém svém místě žiji dodnes. I když se má pozice pochopitelně mění, to podle toho, jak stárnu, profesně a jinak rostu a podobně. Nic tu prostě netrvá navěky, a tak se i mé místo ve společnosti mění. A mění se i poměry v této.

skupina bezdomovců

Takže jsem zažil i společnost socialistickou, i kapitalistickou, zažil jsem společnost za více různých vlád a poměrů jak u nás, tak i ve světě. A vždy jsem se takovým poměrům musel přizpůsobit. Žít tak, jak se po mně žádalo a žádá. Protože vybočovat významně z řady se nevyplácelo a nevyplácí.

Jsem členem naší společnosti. Ať se mi to líbí nebo ne. Protože bych se sice mohl sebrat, odejít a zkusit se integrovat do společnosti jiné, ale kdo ví, zda bych si tím pomohl. Protože je pověstný chléb všude o dvou kůrkách. A kdo ví, zda by to jinde bylo lepší.